Podobně jako je Art brut, je okolo nás i VOIX BRUTTE - syrový a spotnánní hlasový projev, který vzniká ve chvílích přetlaku, bez uměleckých ambicí, jako spontánní a autentický výraz.
V jakých souvislostech? Jaké informace se zkoumáním „syrového hlasu“ dozvídáme?
Konference je otevřena pro všechny bez ohledu na zkušenost, odbornost či věk.
Příspěvek vychází z praxe při divadelní tvorbě ve specifických skupinách ve spolku Jiné jeviště a v Divadle Vzhůru nohama. V obou projektech jsou zapojeni lidé s mentálním postižením spolu s profesionálními umělci. Skrze hledání společného přirozeného bytí na jevišti je možné najít obrovskou inspiraci a také hledat cesty a metody, které je možné aplikovat při jakékoli divadelní či hudební tvorbě. Tento příspěvek bude zaměřený na práci se zvukem a hlasem s uvedením konkrétních příkladů tvorby jednotlivých herců.
Jan Čtvrtník je absolvent KALD DAMU a věnuje se profesionálně dvěma oborům – herecké práci a skladbě hudby pro divadlo a film. Vedle toho je také lektorem hereckých technik. Je iniciátorem a uměleckým vedoucím Menteatrálu, divadelního festivalu souborů pracujících s herci s mentálním postižením.
Se schopností projevovat se hlasem člověk přichází na svět - hlasový projev nám umožňuje vyjadřovat pravdivě bezprostřední stav prožívání sama sebe. Dopadem rozmanitých civilizačních vlivů dochází k časné potřebě korekce této vrozené schopnosti a k jejímu potlačování a účelovému formování. Následkem pak může být omezování kontaktu s podstatnými úrovněmi naší bytosti. V čem konkrétním je tedy obnovování "syrového" hlasu přínosné?
Absolventka KALD DAMU, loutkoherečka, herečka, pedagog. Působí jako pedagog na DAMU, externě vyučuje na FAMU. Vede semináře zaměřené na práci s hlasem pro profesionály, pedfagogy, managery ad. V ČT působila jako hlasový a mluvní pedagog, dnes takto působí v Českém rozhlase.
Kazuistika představí dva žáky s poruchou autistického spektra a jejich cestu k hlasu, řeči a zpěvu.
Absolventka státní konzervatoře a poté herectví na JAMU, kde také vyučovala techniku mluvy; pro svůj zájem o poruchy výslovnosti vystudovala také Pedagogickou fakultu v Brně - absolvovala dizertační prací Dech, hlas a řeč od praxe k teorii a zpět. Působí jako logoped se zdravými klienty i s klienty s vadami řeči a sluchu a také s dětmi na speciálních školách.
12.30-13.30 pauza
Emoce a afekty doprovázející nejrozmanitejší životní situace a krizové stavy mají prožitkový obsah různé intenzity a jsou doprovázeny velkou škálou zvuků a hlasových projevů. Nic z toho není samoúčelné. Zvuky emocí pomáhají přivolat pomoc, zastrašovat, zajistit bezpečí a soukromí. Emoční zvuky mají svůj akustický oblouk, trajektorii, prostor, hmotu, barvu atd. V tomto příspěvku budeme emoce zkoumat právě z akustického hlediska. Pokusíme se odhalit i jemné vyznamy.
Daniela Vodáčková je psychoterapeutka s osmadvacetiletou praxí. Propojuje hlubinné směry s psychoterapeutickými technikami. Má dlouholetou zkušenost v práci s krizí a traumatem. Zároveň aktivně zpívá, těžištěm jejího zájmu je především autentická interpretace staré hudby.
Příspěvek vychází jak z autorčiných terénních výzkumů mezi židovskými komunitami v Praze a v hinduistických ášramech v severoindickém státě Uttarákhand, tak z pobytů v rodině bráhmanů v Maháráštře. Na základě terénních nahrávek představí vokální praxe, v nichž lidský hlas jako rituální nástroj podléhá pravidlům tradičního systému, v němž krása hlasu zpěváka není určující hodnotou. Někteří zpěváci se navíc záměrně vzpírají určitým estetickým pojetím, která chápou jako cizorodá a symbolicky znásilňující jejich kulturu. V tomto kontextu pak budou zmíněny i některé novější hudební praxe, které „oživují“ „starověký“ a „syrový“ „orient“, avšak záměrně jej „zkrášlují“.
Veronika Seidlová vyučuje etnomuzikologii a antropologii na Fakultě humanitních studií UK. Je autorkou vícero odborných textů, např. audiotextové publikace Zapomenutý hlas Jeruzalémské synagogy v Praze.
Příspěvek bude sdílením zkušenosti z práce s "postiženými" herci optikou hlasového projevu a zamyšlením nad tématem "syrovosti", autentičnosti či spontaneity v tvorbě.
Štěpán Smolík je dramaterapeut, divadelník, psycholog absolvent studia psychologie na FF UK v Praze, zakládající člen Asociace dramaterapeutů ČR. Terapeuticky a poradensky pracuje s řadou skupin klientů (duševní onemocnění, mentální hendikep, závislosti, ADHD, poruchy chování), působí jako režisér, dramaturg a herec. Jsem spoluzakladatelem divadla UJETO, profesionálního souboru herců s i bez zjevného hendikepu.